Obecně:

Jejich název, Vikingové, je od toho, že podnikali loupeživé výpravy na lodích, takzvané „vikingy“. Původ jejich názvu, ale může být i z jiných slov, jako například „vig“, což znamenalo boj a bojovní samozřejmě byli, nebo třeba „vik“, což znamenalo fjord a Vikingové přepadávali některé lodě tím, že na ně čekali ve fjordech. V různých zemích se jim říkalo jinak. Třeba v Evropě Normané (i když Normané a Vikingové nejsou to samé, Normané byli ze severu Francie a přijali křesťanství).V Německu Ascomani. V Anglii Dánové. A v Kyjevské Rusi a Byzanci Varjagové. Nebo prostě a jednoduše seveřané.

Společnost:

I když Vikingové většinou byli zemědělci, nebo pastevci, tak podnikali loupežné výpravy, anebo chodili na lov.
Jelikož neuměli psát na pergamen, nebo papír, tak ryli runy do dřeva, a protože se do dřeva špatně tesají oblouky, tak měli runy co nejvíce rovné.
Vikingové si nejvíce vážili cti, velkorysosti, ostražitosti, přátelství, nemilosrdenství a tvrdé spravedlnosti.
Vikingové prali své oblečení ve čpavku, který získávali z kravské moči. Chudí lidé si omotávali nohy kůží. Většina Vikingů měla přes záda přehozený plášť připnutý sponou na hrudi.
Vikingové byli rozděleni do základních čtyř skupin.
Otroci, nebo traellové, mohli být propuštěni pánem na svobodu, nebo se na svobodu vypracovat. Jejich oblečení většinou bylo z hrubé látky, třeba pytloviny, kožený pásek s malou sponou. Nenosili žádné šperky, nebo jiné ozdobné předměty. Většinou měli nakrátko ostříhané vlasy. Ve výjimečných případech měli i plášť. Jejich práce spočívala v tom, že se ráno museli podívat, jestli nezhasnul oheň, popřípadě ho zase rozhořet, potom jít nakrmit zvířata, vyčistit jim chlívky a postarat se o ně. Otroci byli ve společnosti odsuzováni, seděli na nejvzdálenějších koncích stolů, a spali kde se dalo, třeba na zemi, nebo v chlívku.
Svobodní Vikingové měli jemnější oblečení než otroci, pevný kožený pásek se zlatou sponou, zdobenější oblečení, třeba s vyšívanými rukávy. Na rozdíl od otroků nosili plášť a to nejčastěji z nějaké kůže s krásnou sponou. Často někde u sebe měli ozdobné předměty – náhrdelník, náramek, prsten – a nosili látkovou čepici.
Jarlové byli většinou náčelníci, starostové osady, nebo vesnice, anebo vysoce postavení ve velkém a silném rodu.. Na sobě nosili kožešinový plášť s nádhernou sponou, zdobené rukávy a krajky. Oblečení měli z pohodlného materiálu, který se dal sehnat u obchodníků z Asie. Také nosili pevný opasek z kvalitní kůže a teplou čepici na hlavu.
Králové měli to nejlepší oblečení, ozdobné předměty a další vybavení, jaké se dalo sehnat. Aby se Viking dostal na trůn, musel pocházet z královské krve a náčelníci ho museli podporovat.

Domov:

Vikingové pocházejí ze severu, jsou to severští Germáni.
Jejich domy byly mírně zakopány do země. Při stavbě domu se vykopala jáma velká asi půl metru, a do toho se začal stavět dům. Dům měl na střeše drny trávy, slámu, rákos nebo dřevěné šindele. Domy byly bez oken, měly nanejvýš jeden malý otvor ve štítě, tzv. „vindauge“. Z tohoto slova bylo odvozeno anglické „window“, což znamená okno. Podlahu domu tvořila udusaná hlína. Uprostřed domu bylo velké ohniště, vrstva kamenů pokrytá jílem, kde hořel otevřený oheň, který poskytoval teplo, světlo a taky se na něm vařilo. Nad ohništěm býval na háku zavěšen měděný, nebo železný kotlík s objemem čtyř až šest litrů. Hrnce na různá jídla se stavěly k okraji ohniště. Podél obou delších stran domu byly umístěny nízké dřevěné lavice, vyplněné hlínou a pokryté kožešinami, těžkými vlněnými dekami nebo polštáři naplněných peřím. Na těchto lavicích se sedělo, pracovalo a také i spalo. V obytné místnosti většinou nebylo více kusů nábytku. Menší domy, nebo domečky na pár dní, něco jako stany, měly v zemi díru o hodně větší. A pak se přes sebe do kříže daly velké polena, a to se zakrylo kůží, větvemi, nebo jiným materiálem.
Ale domy se stavěly hlavně podle podnebí a podle dostupných materiálů. Na Islandu se domy často pokrývaly domy drny, na kterých stále rostla tráva. Bylo to jak na ochranu před mrazivými větry, tak na ukrytí před nepřítelem, protože tyto domy vypadaly jako kopečky. V Norsku bylo hodně stromů, takže tam měli domy převážně ze dřeva. Ale třeba v Dánsku, kde není tolik lesů a stromů, se stavěly domy hlavně z proutí obaleného hlínou. Ze dřeva byli jen velké nosníky. Na ostrovech v severním Atlantiku, kde nerostou skoro žádné stromy, Vikingové stavěli z dvou kamenných zdí. Prostor mezi zdmi se vyplnil hlínou a dům se stal pevným a chráněným.
Velice bohatí obyvatelé, nebo náčelníci si nechávali postavit uprostřed stěny za ohništěm vyvýšené místo, něco jako pódium, a na ně umisťovali řezbami bohatě zdobenou stolici, na které sedával „pán domu“. Byla to tzv. „Vysoká stolice“, o které se často mluvilo v různých pověstech a ságách.
Pod hospodářství často patřil hlavní dům, stodola, chlév, kůlny a často také dům pro děvečky a čeledíny. V hospodářství byla většinou sauna, nebo koupelna. U hospodářství také mohla být tavírna, na zpracovávání železných rud, surového železa a dalších kovů. Kolem byl většinou obehnán plot ze silných kůlů na ochranu proti divoké zvěři a nepřátelům. Ohrady pro dobytek a chov jiných zvířat byly obehnány plotem ze splétaného proutí. Na místech, kde byl nedostatek lískových proutků, se používaly kameny, nebo kusy lávy a z nich postavené hradby.
Vikingové také znali klíče. Domy se zajišťovaly uzamykatelnými dveřmi. Pro vedlejší budovy se vyráběly klíče dřevěné a ne nijak zdobené, ale pro truhly, nebo jiné skříně se šperky, nebo jinými vzácnými předměty, byly klíče třeba z litého bronzu a byly krásně vyzdobené. Mohly mít i mozaiku na držadle.
Vikingové také používali různé věci denní potřeby, jako například dubová truhla s železnými obručemi, aby byla pevnější, dřevěný džber s dírami jako držadly; prkenná dětská stolička; dětská dřevěná miska s držátkem a hubičkou a taky kamenná lampička, ve které se spaloval velrybí tuk, anebo lůj.

Město:

Velkými městy často protékal kanál, ve kterém se pralo nebo se tam vyléval odpad ze záchodů umístěných vzadu na dvorku. Kanály občas proplouvaly velice malé čluny, které se vlezly do úzké říčky.
Většina domů měla vlastní ohrazený pozemek, na kterém Vikingové chovali drůbež, krávy, kozy, nebo dokonce prasata.
Na trzích se prodávali třeba otroci, kteří často byli křesťany. Dále se tam prodávala slonovina z jihu, kožešiny od Slovanů, keramika z jižních zemí, hedvábí, meče, sklo a jiné další užitečné věci. Někdy přijeli i zemědělci z vesnicí poblíž a prodávali svůj dobytek, nebo jiné výrobky a zvířata.
Dánský král Godfred zničil slovanské město Reric a obchodníky z toho města přestěhoval na místo, kde roku 808 vyrostlo město Hedeby. V roce 827 tam přišel misionář Ansgar a snažil se tam rozšířit své náboženství, ale i když mu bylo povoleno postavit si tam kostel, tak jeho náboženství nikoho nezajímalo. V desátém století toto město opevnil Harald Modrozub, aby je ochránil před výpady jiným národů. V roce 1050 město spálili norští Vikingové, a o šestnáct let později je vyplenili slovanští Vikingové. Hedeby bylo celkem velké město, a k většině domů patřily nějaké sklady, dílny a další budovy tohoto typu. Hedeby bylo dobře opevněno, až několik metrů do moře a tím se z města stal velmi bezpečný přístav a osada v jednom.

Jídlo:

Vikingové uměli péct, rožnit, vařit a grilovat. Základem úpravy jídla byla díra v zemi.
Při grilování se vykopaná díra obložila kameny a na hrany proti sobě stojících kamenů se položila mříž a pod mříží byly uhlíky.
Při vaření se díra vykládala dřevem. Potom se do ní nalila voda, do toho se dalo maso a pak se přidávaly žhavé uhlíky do vody. Voda se ohřála a uvařila maso.
Vikingové rožnili tak, že udělali menší ohniště obkroužené kameny. Pak do země zapíchli na každé straně ohniště dva klacíky, které se křížily, tak, aby se při dosazení masa napíchnutém na tyči na zkřížené klacky nacházelo maso nad ohništěm.
Při pečení Vikingové do díry vložili žhavé uhlíky, a aby se na nich maso nespálilo na uhel, tak je ještě přesypali uhlíky a na to položili maso.
Život na severu, ve Skandinávii byl velice těžký, kvůli mrazu a větru. Na konci zimy už Vikingům nezbývalo skoro žádné jídlo. V jejich jídelníčku se nacházelo ovoce, ořechy, hovězí, zvěřina, skopové, vepřové, velryby, sledi, tuleni, lososi, jeleni, mroži, veverky, lišky, kuny, hranostaje, soboli, medvědi, losi, sobi, ryby. Také se pěstovaly obilniny jako třeba ječmen, oves, žito, pšenice, pak hrách, fazole, zelí, cibule.
Chovali také zvířata pro maso (vlnu, sýr, mléko,…). Na jejich statcích se objevovala prasata, kozy, ovce, skot, koně, krávy a drůbež (hlavně slepice a husy).
Většinou jedli dvakrát denně, ráno, jako snídani, většinou jedli nějakou obilnou kaši, ječnou, ovesnou nebo jáhlovou. Večer se rodina sešla doma u ohniště a jedla večeři, která se skládala z polévky a vařeného, nebo grilovaného masa, nejčastěji ryby.
Vikingové uměli péct chléb, ale ten se objevoval jen, když bylo dost obilnin, znali různé kuchyňské potřeby potřebné ke zpracovávání potravy např.: pánvičky, které se daly otáčet, naběračky, opékače, vidličky na nabodávání masa, nože a lžíce, objevili také techniku solení, kdy se maso solilo, aby se nezkazilo. Někdy se ani nemuselo solit, stačilo je pověsit na háky někde u pobřeží a slaný vzduch ho většinou prosolil sám. Ženy vyráběly z mléka trvanlivý tvaroh „skyr“ a máslo. Vikingové také znali pivo a obzvláště rádi měli medovinu.
Jejich jídelníček byl velmi různorodý (racci, z důvodu snadného chycení do sítě, z hus se dalo použít jak maso na jídlo, tak peří na peřiny, občas zajíc, tulení kůže se dala použít na výrobu oblečení a maso sníst, lední medvědi, jejich kůže byla velmi cenná a maso z nich bylo jedlé, kly mrožů byly ceněnou věci v cizině a z jejich kůže se dalo vyrobit lanoví na lodě, Vikingové dále jedli velryby, které jim někdy převrhávaly lodě, soby, ze kterých se dají použít parohy na hřeben, staré koně a občas i řasy), může to i vypadat, že jídla měli dost, kvůli počtu jedlých věcí k nalezení na severu, ale pravdou je opak.

Rodina:

Vikinské rodiny byly velice soudržné. Hodně pro ně znamenala část. Když někdo urazil jednoho člena rodiny, znamenalo to urazit celou rodinu. Ten kdo někoho zabil musel rodině zemřelého zaplatit „vergeld“ („ver“=muž „geld“=poplatek tedy poplatek za muže).
Thing bylo shromáždění, na kterém se projednávalo vše kolem vesnice, nebo osady a hrály se tam i hry.
Ženy nesměly nic prodávat, ani svůj vlastní majetek bez souhlasu muže, nemohly na thingu hlasovat a vést soudní při. Znaly žehlící prkno, vyrobily si ho z kosti velryby. Matky s dítětem měly většinou jednoduché oblečení, které se dalo na vrchu rychle strhnout, aby mohla matka kojit dítě. Ženy se rády zdobily nádhernými šperky, jejich šperky byly mnohem hezčí a ve větším počtu, než mužské. Muži nosili většinou jen jednu šatovou jehlici, nebo ozdobný špendlík.
Pokud dítě nebylo dostatečně silné, řekli rodiče, aby je sluha odnesl někam, kde dítě zaručeně zemře.

Lodě:

Vikinské lodě se daly poznat podstatně snadno. Byly delší, úzké a s velkým ponorem, aby se Vikingové, Vikingové na koních a krávy mohly rychle dostat z paluby. Válečné lodě, tudíž drakkar a snekkar, měly po boku štíty, které chránily veslaře, kteří byli zároveň vojáci, před šípy při vojenských bitvách.
Vikingové si své lodě pojmenovávali nápaditými jmény (větrný kůň, pes fjordu, los fjordu,…), lodě byly jejich velká láska. Normané, dánští vikingové své lodě kombinovali. Měli jen obchodnicko-válečné lodě.
Na výrobu lodí znali Vikingové hodně nástrojů, například: kleště, nebozez na vrtání děr, pila, nůž, dláto, dřevěná palice, teslice, sekery, železné kladivo a škrabky na hloubení a zdobení.

Langskipy:
Označení pro drakkary, snekkary a další válečné lodě a znamenalo dlouhou loď. Byla dlouhá od 20 do 45 metrů. Poměr délky a šířky činil 7:1. Největší langskipy měly většinou nějaké zdobení – vysoký nástavec na přídi s hlavou draka, nebo tlamou hada. Toto zdobení mělo vystrašit ochranné duchy, kteří osidlovali město, na které vikingové zrovna útočili. Když se vikingové vraceli zpět, sundali nástavce, aby nevastrašili své vlastní duchy. Langskipy musely mít více vesel z důvodu přesunu do vnitrozemí po řekách (a rodných fjordech). Díky tomu třeba některé vikinské lodě pronikly přes Rusko až do Černého moře. Na langskipech se spalo v kožených pytlech a někdy si posádka přehodila přes sebe ještě plachtu.
Langskipu podobná loď z období let 850 – 900 se našla roku 1880 u Gokstadu. V té lodi byl pochován syn královny Åsy, Olaf, a s ním i 12 koní, 6 psů, 3 malé čluny a lávka, která umožňovala výstup výstup z lodi na břeh. Naštěstí byla tato loď přikrytá značnou vrstvou zeminy, tekže na ni nepůsobily okolní síly tak silně. Patří mezi jedny z nejobdivovanějších exponátů v muzeu v Oslu. Langskip Ormen Lange, loď krále Olafa Tryggvasona byla dvakrát tak delší než loď z Gokstadu a langskip Knuta Velikého měl prý 80 metrů do délky. Už několikrát byly zkoušeny kopie langskipů na vodě, a skoro všechny to vydržely až na švédskou kopii gokstadské lodi, která se v roce 1950 potopila v Severním moři.

Drakkar:
Byla to velmi rychlá bojová Vikinská loď. Byla také velmi dlouhá (langskip). Na přídi a vlastně i na zádi měla dračí hlavu. U snekarru to byla hadí hlava. Tyto hlavy byly většinou ze zlata, nebo jinak zdobené. Drakkar byl jednořadá veslice a dokázal také sklopit stěžeň. Vikingové s ní bojovali kolem 9. století. Drakkary se nedalo taranovat, neměli klouny. Špatně se s nimi bojovalo i namoři, byly spíše stavěné na rychlý přesun válečníků z lodě na pevninu. Na palubě drakkaru bylo asi 40-80 veslařů a 40-70 bojovníků.

Skeidy:
Byly o něco menší než drakary, ale nijak výrazněji se nelišily.

Snekkar:
Byl velmi podobný drakkaru, ale byl menší, na palubě bylo do 40 veslařů a místo dračí hlavy měl hadí.

Ledunga:
Byla nejmenší z langskipů.

Knarr:
Knarr, nebo taky knorre je vikinská obchodní a kolonizátorská loď z 11. století. Značně se liší od bojových lodí, byla širší, kratší a bez vesel, kromě kormidelního. Používali ji hodně na zaoceánské obchody, nebo přepravu věcí nebo lidí. Byla v průměru 15 metrů dlouhá a 5 metrů široká. Vikingové s knarrem kolonizovali Island a Grónsko (proto se některé osady nazývají třeba Knarraosund). Knarry používaly vesla jen v přístavech a proto měly omezený pošet vesel na 8. Šířka knarru byla také důležitá kvůli navigačním schopnostem. Plachetnice, která nepoužívá vesla má menší stabilitu než úzké langskipy (drakkary a snekkary), ktré jsou podepřené mnoha vesly a proto je knarr širší. Knarry měly vyšší boky, byly to otevřené čluny a tak jako u všech vikinských lodí měly klinkerovou obšívku z borového dřeva, měly stejný tvar přídě a zádě, stěžeň s ráhnovou plachtou uprostřed lodě a kormidelní veslo na pravoboku.
Pár vraků obchodních lodí se našly v Roskildském fjordu u dánského přístavu Skuledev. Byly pravděpodobně z období 10. – 11. století. Dánští rybáři na ně upozorňovali už v roce 1920, ale vyzdviženy byly až v roce 1962 a v muzeu v Roskildu, zaměřeném speciálně na vikingy, jsou až od roku 1969. Vikingové tyto lodě naložili kamením, aby se potompily a zabránily tak přístupu nepřátelských lodí k Roskildu, což bylo kdysi hlavní město Dánska. Našli celkem pět vraků a z toho byl jeden 28 metrů dlouhý langskip. Největší ze tří ochodních lodí, pravděpodobně knarr, měla rozměry 16,5 X 4,5 metrů. Menší byla pravděpodobně byrding a nejmenší asi rybářská loď. Langskip je oproti gokstadské lodi (jiný nález) mohutnější, pevnější a větší.
Při bouři se zboží na knarru přikrývalo zvířecími kůžemi.

Zdraví:

Vikingové znali saunu. Vikinský způsob mytí byl nehygienický. Otrokyně přinesla mísu s vodou a první muž si umyl obličej a vlasy. Pak se muž do vody vysmrkal a kýchl a předal mísu dalšímu. Mísa takhle kolovala mezi všemi muži a všichni se do ni vysmrkali a stále to byla ta samá voda.
Když vikinští válečníci šli „za keř“, vymočit se, tak šli ve skupinkách, aby se mohli navzájem střežit s meči.
Vikinský způsob léčení nemocného nebyl příliš vyspělý. Nemocného odložili do stanu, který byl kousek dál od osady a tam mu dali chleba a vodu, kdyby se nemocný natolik uzdravil, že by dokázal jíst či pít. Nevěnovali mu skoro žádnou pozornost a pokud byl nemocný otrok, ani ho nenavštěvovali. Když nemocný přežil, vrátil se k ostatním a žil dál, ale když zemřel, bylo jeho tělo spáleno a jestli to byl otrok, tak jeho tělo odnesli pryč, aby ho sežrali psi, vlci a supové.
U vikinských osad na Islandu bylo hodně teplých pramenů, kde se mohli koupat.
Vikingové si čistili uši speciální lžičkou a znali hřeben (asi měli vši, protože hřebeny byly husté a bylo jich hodně).
Pokud byl někdo při boji poraněn a vypadalo to na propíchnutý žaludek, tak mu lékař dal sníst speciální cibulovou kaši a nechali ho přes noc samotného v pokoji. Když příští den přišli a byl cítit cibulový zápach, bylo jasné, že má protrhnutý žaludek a musí zemřít.

Války:

Důvody Vikinských nájezdů na Anglii:
– nedostatek půdy – tudíž i málo jídla – pro stále rostoucí počet obyvatel ve Skandinávii a navíc mladší synové otců nezdědili žádnou půdu, tak se museli vydat přes moře a nějakou půdu si získat.
– přepadáváním anglických klášterů se dalo získat hodně otroků a pokladů.
– v 9. století vládli Skandinávii krutí králové, tak někteří Vikingové odjeli.
– v Anglii bylo lepší podnebí než na Skandinávii.
– v Severním moři zmizelo hodně sleďů a tak se Vikingové vydali hledat jiné místo na rybaření.
– Vikingové byli bojovní a nechtěli jen sedět a dojit krávy, ale prolévat krev.

Dějiny:

787:
Na pobřeží anglického Dorsetu přistáli tři Vikinské lodě, anglosaský daňový výběrčí chce po nich, aby předstoupili před krále, Vikingové ho zabijí.
793:
Anglosasové spatří na nebi zlá znamení, hned nato přepadnou klášter na ostrůvku Lindisfarne Vikingové, mnichy utopí, nebo zotročí. Na zimu se vrátí zpět do Skandinávie.
834:
Vikingové podnikli ničivý nájezd na fríské pobřeží.
844:
Vikingové vyplenili Lisabon, Sevillu a o rok později i Hamburk.
865:
Vikingové poprvé požadují výkupné, tzv. „danegeld“
870:
Vikingové objevili Island.
871:
Král anglického Wessexu se stal Alfréd. Dánským Vikingům nechá sever Anglie a nechá si jen jih.
878:
Dánští Vikingové jsou poraženi Alfrédem u Edingtonu a Alfréd uzavře mír s dánským králem Guthurmem
886:
Díky smlouvě z Chippenhamu se Anglie rozdělila na dvě části, a to na Danelang („Území dánského práva“) na severu a Anglii na jihu.
899:
Král Alfréd umřel.
982:
Eirík Zrzavý objevil novou zemi a pojmenoval ji „Grönland“, v překladu „Zelená země“ a česky Grónsko.
986:
Viking Bjarni zahlédl Ameriku ze své lodi, ale nepřistál tam.
1000:
Viking Leif Eiríkson přistál v Americe.
1013:
Vikinský král Sven Vidlí vous vyhrožoval, že přepadne Anglii, a tak mu Anglický král Ethelred vyplatil výkupné.
1014:
Sven z peněz postavil velké vojsko, ale umřel.
1016:
Dánský Viking Knut se stal králem celé Anglie.
1030:
Normané přešli na křesťanství z pohanství.
1066:
Viking Harald Krutý přepadl Anglické město York. Anglosaský král Harold Godwinson ho porazil a ihned spěchal na jih Anglie, kde se vylodil Vilém, vévoda normanský. Vilém Harolda porazil, Anglii ovládli Normané a vikingové přestali dělat nájezdy na Anglii.

Komentovat